Ani ň
1. Ani vodka, ani led,
jen bezejmenné přítmí.
kdo zkusí to dnes první,
jistě pohoří.
Ani potom, ani teď,
světla výkladních skříní.
kdo tě nehřeje a přitom
měl by být blíž.
2. Ani bouře, ani blesk,
možná občas trocha slzí.
Někdo dotkne se tě zlehka,
už jsi promoklá.
Ani touha, ani stesk,
ale člověka to mrzí,
že v takové chvíli
lásku nepotká.
3. Ani léky, ani plyn,
ale dáš si pár tahů.
Všichni, co tu sedí,
jsou tví staří přátelé.
K sobě, nebo k nim
v tomhle kolotoči vztahů.
V době, kdy se děti
mění v dospělé.
Bitevní
1. Zítra se vracíš a já nevím,
jestli brečet, nebo pít, věř,
že pořád ještě zbylo hodně
slz, i když slaný závoj
nechtěla jsem mít, pro tebe
bylo snazší odejít dobývat
jinou tvrz.
Víš, odpustit, to chce hodně
sil a já nemůžu říct, že je
teď mám. Děkuji za tu trochu
hezkých chvil, nezapomenu,
jakýs byl, cos mi dal, cos mi
vzal, co sis nechal pro jinou,
když jedinou tvou nejsem já.
ref: Budu bitevní loď, tak
pojď, jestli odvahu máš
se mnou zkřížit svá děla
a salvy slov, jsem chladná jak
kov a tvrdá jak ocel. Aspoň
navenek takhle se zdám…
Bludný Holanďan
1. Sám, tiše se loučí,
potulný král, bez poddaných, bez zákonů.
Sláb na duchu bloudí
Holanďan, převozník, lhář.
A slunce nízko nad obzorem rozpaluje moji tvář, stopy v písku mizí.
Já, zbabělec a dezertér, teď neumím být hrdinou, a jenom pro tu jedinou
odplouvá…
ref: Lodička z papíru, kapitán bez vůle,
pro záři safírů navěky bez cíle.
Očima uhranutý a duši děravou z bitev minulých, na tváři lehký smích.
2. Stín kostelních věží
a další klín, bez výčitek, bez závazků.
Smích hořkne a mizí,
prohrává, kdo chce víc, než smí.
A slunce nízko nad obzorem do vln kreslí tvoji tvář,
moře krví barví.
Já vím, že ani jeden z nás nemá zlatý kroužek nad hlavou
a za vidinou mlhavou tak pluje dál…
ref: Lodička z papíru…
Čas
1. Čas, co je čas?
Někdo ho má, jiný ne,
až ten Tvůj pomine,
to co nebylo, to nebude zas.
2. Mráz, holý mráz.
Pustina ledu v srdci dlí,
tak mi řekni kdo ví,
kdo mi poví, co se změnilo v nás.
3. Hráz, pevná hráz
naší přehrady času,
podle Tvého hlasu
vím, že se bortí, že někde je kaz.
4. Sráz, prudký sráz.
Spolu padáme k zemi,
plni slov a při tom němí,
už jen čekáme, co zlomí nám vaz...
Dar
1. Primář tiskne ruku
a přeje hodně štěstí.
Příště to vyjde,
snad příště to vyjde.
Kolem plno dětských zvuků
a šťastné tváře lidí -
pak slunce zajde,
pak slunce ztratí cíl.
2. Nahá vprostřed mraků
a poušti bezejmenných,
stačí tak málo,
stačí tak málo.
Těžká kola vlaků,
nebo výška, co se změní?
Když slunce zajde,
těžké je hledat cíl...
ref: Doma čeká jen prosklený stůl,
pár židlí a zástupy dnů.
K čemu sláva, když ze dvou je půl,
prášky na spaní a pak útěk do světa snů.
3. Vytvořil jsi Zemi
a daroval jí život.
Tak proč mu teď bráníš?
Proč mu teď bráníš...
Možná, že jsme všichni němí,
nebo jenom nebyl důvod,
ale jestli mě slyšíš,
řekni, kde hledat cíl.
ref: Doma čeká...